VELKÁ HRA NA PRAVDU

Dramail

 

KAUZA:             16.11.2017 setkal se Pavel Hájek, pracovník Knihovny Václava Havla, se spisovatelem Pavlem Kohoutem, aby se ho vyptal na dohodu uzavřenou s filmovým režisérem Pavlem Juráčkem v čase jejich nedobrovolného exilu. Zde

 

její překlad z německého originálu.

 

UJEDNÁNÍ:         „Pavel Juráček vyslovuje svůj souhlas s tím, že Pavel Kohout

s použitím jeho scénáře FARAMOVA PAMĚŤ adaptoval Eliadeho knihu NA ULICI MANTULEASA pro jeviště, pod názvem HRA NA JAVORA. Veškeré tantiémy, které ze zhodnocení této hry vyplynou, budou mezi Pavlem Juráčkem a Pavlem Kohoutem děleny 50/50. Vyúčtování a výplata Juráčkova podílu půjdou přímo jemu, podle dohody s nakladatelstvím. Tato dohoda je časově neomezená a vztahuje se na uvádění hry ve všech zemích, za stejných podmínek.“ Podepsáni:

Pavel Juráček, v Mnichově 22.7.1981, Pavel Kohout, ve Vídni 20.7.1981.

 

Následuje nekorigovaná mailová korespondence Pavla Hájka s Pavlem Kohoutem, k níž se připojila i žena Pavla Juráčka Daňa Horáková, po jeho předčasné smrti vedoucí kulturní rubriky německého deníku BILD a později senátorka pro kulturu hansovního města Hamburk:

 

 

Mail Pavla Hájka Pavlu Kohoutovi 19.11.2017

 

Vážený pane Kohoute, ještě jednou Vám moc děkuji za čas, který jste mi ve čtvrtek věnoval - velmi jste mi pomohl. Zároveň bych touto cestou využil Vaši nabídku a zaslal Vám následující odstavce k vyjádření. Předem se omlouvám za jejich obšírnost:

Spoluautorství hry. Na našem setkání jste podepsání hry pouze svým jménem vysvětloval dohodou, podle které jste si Vy mohl vzít cokoli z jeho scénáře a podepsat jako PK – a stejně tak i PJ a podepsat jen svým jménem (v případě realizace filmu). Žádné další svědectví pro existenci této dohody nehovoří. Navíc ani vámi dvěma podepsané ujednání nic takového nezmiňuje. Prostým srovnáním obou vašich verzí je jasné, že Juráček byl a je plnohodnotným spoluautorem a jako takový měl být také uváděn. Dedikaci nebo další způsoby přípisu hry PJ je tedy velmi chabá náhražka, jako obcházení skutečnosti (když už jste ho nechtěl mít jako spoluautora, proč jste ho nezmínil jako spoluautora námětu?), jako šlechetné gesto pouze pro ty, kteří neznají souvislosti.

PJ jako tichý společník. Tato formulace se několikrát objevuje ve Vašich dopisech. V dopisech PJ a ani, což je mnohem důležitější, v oné Vámi podepsaném ujednání. Jediné vysvětlení, proč nebyl PJ v souvislosti s hrou oficiálně uváděn, tkví ve strachu, že by ho pak nemusela StB pouštět zpět do vlasti, případně by mu do ní zakázala návrat zcela. Toto však mohlo platit pouze do roku 1983, do doby, než se Juráček do ČSSR vrátil natrvalo. Jelikož se premiéra hry uskutečnila až o rok později, PJ mohl (a měl být) všude uváděn spolu s Vámi. A i kdyby přeci jen nějaké obavy z perzekuce přetrvávaly, tak po roce 1989 zcela jistě vzaly za své.

Inscenace hry. Během naší schůzky jste mi několikrát opakoval, že hra neměla valný úspěch a že se hrála všehovšudy jen třikrát: ve Švýcarsku, v Rakousku a v Německu. Velmi zběžným nahlédnutím do Googlu jsem zjistil, že to není pravda. Během pěti minut jsem našel informace vztahující se ke čtyřem inscenacím v anglosaském prostředí: 1984, 1985 (rozhlas BBC), 1987 a 1990. Což potvrdilo slova Pavla Kosatíka z knihy Fenomén Kohout: „Jeho nejúspěšnější divadelní adaptací osmdesátých let se však stal převod povídky Mircy Eliadeho Ulice Mantuleasa, s názvem Velká hra na javora“ (s. 370).

Tantiémy. Podle vámi oběma podepsané úmluvy měla připadnout rovná polovina tantiém PJ. Podle dostupných dokumentů a svědectví se tak stalo (ve značně zredukované podobě) pouze v případě premiéry. Z žádné další inscenace neviděl PJ ani halíř, ačkoli se k tomu zastupující agentura – v osobě Erica Spiesse - zavázala. Když jste po premiéře hry uzavíral licence na další inscenace, dostával jste plnou část tantiém, nebo právě onu polovinu? Pokud jste dostával polovinu, pak je Černý Petr na straně agentury (i když ne tak docela: ve Vaší pozici bych se maximálně snažil hájit zájmy svého přítele a kolegy, který je navíc ve značně nevýodné pozici), pokud nikoli, držíte ho (stále) v ruce Vy. 

Závěrem. Nemohu si pomoci, ale všechny dostupné dokumenty - včetně Vaší autobiografie a textu doprovázející knižní vydání hry - svědčí o tom, že jste se k Pavlu Juráčkovi zachoval nečestně a přivlastnil jste si kus jeho práce. Pavel Hájek, Ph.D.Senior Manager

 

 

Pavel Kohout Pavlu Hájkovi 19.11.2017

Tak to jste mě překvapil, netušil jsem, že se chcete zviditelnit jako investigátor. PJ. - asi už s výhledem na návrat - si své jméno vedle mého výslovně nepřál, a náš nakladatel Eric Spiess by takovou sprosťárnu jako okrást spoluautora nikdy nepřipustil.  Ostatně proč se nezeptáte jeho bývalé ženy Dani Horákové, která by o tom jistě věděla a nepatřila by pak dodnes k našim blízkým přátelům? Pokud ušel Vaší pozornosti svazek mých her Lesk cizího peří, (už název navozuje, že jde o adaptace!) najdete tam celý příběh v doslovu a navíc je má hra Juráčkovi přímo připsána. Jste po Státní bezpečnosti první, kdo mě chce kriminalizovat, takže Vás musím prosit, abyste podal důkaz, že jsem Pavla Juráčka "nečestně" ošidil, anebo se mi omluvil. Přeposílám tento mail pro informaci Daně Horákové a zdravím, jako se zdravívá před duelem. pavel kohout

 

Pavel Kohout Daně Horákové 19.11.2017

Přítelko, posílám Ti pro informaci. Dotyčný je pracovník Knihovny Václava Havla. pk

 

Pavel Hájek Pavlu Kohoutovi 19.11.2017

 

Vážený pane Kohoute, děkuji Vám za zprávu. Právě z Lesku cizího peří jsem načerpal část informací, které jste během našeho rozhovoru označil za nesprávné (s Vaším svolením jsem si jej nahrával), takže Vašemu rozhořčení nerozumím. A ani o kriminalizaci nemůže být ani řeči - z ničeho Vás neobviňuji, jen řadím fakta dle chronologie, kterou mi poskytly dokumenty nejrůznější povahy, včetně Vaší korespondence s PJ. Sám jste mi říkal, že mi nemůžete a ani nechcete bránit v tom, abych si cokoli myslel. A já si nechci myslet cokoli, jen se snažím rekonstruovat příběh Faramovy paměti. Mám chápat Vaši zprávu jako komentář k mým řádkům, nebo ji mám teprve očekávat. S díky Pavel Hájek

 

 

Pavel Kohout Pavlu Hájkovi 19.11.2017

 

Vysvětlení, proč Farama nepřinesl finanční uragan, je velmi prosté. Nikdo z nás netušil, že krom obvyklých 25 % tantiém překladatelům a obvyklých 20% nakladatelství Baerenreiter  přibudou i další částky dědicům Eliadeho a německé agentuře, tuším Surkamp, inkasující i pro jeho agenturu americkou. Po pětatřiceti letech a po nedávné smrti svého nakladatele Erica Spiesse už nemohu tahle tvrzení ověřit, ale mám pocit, že na každého z autorů adaptace připadlo jen 15%.  Zkuste se ještě obrátit na Baerenreiter; existuje dál, a i když jeho činoherní oddělení zaniklo, mohou mít korektní Němci daňové podklady. Moje můžete dovyhledat v Zemském moravském museu v Brně, k čemuž Vám rád dám souhlas, pokud ovšem, což by opět mohla vědět Pavlova žena, si nedohodli s Ericem Spiessem přímý odběr peněz, jak to dělali zakázaní autoři doma. Smyslem mého návrhu bylo, aby Pavel Juráček peníze měl, nikoli aby je neměl! A převody se tehdy prováděly velmi netradičně - proto se mě dotklo Vaše obvinění z nečestnosti. Na tu si nikdo v mém životě nestěžoval, neboť se obecně ví, že jsem pomohl k smlouvě v zahraničí mnoha „konkurentům“, přirozeně bez odměny. A zásadně: Jeví se Vám Pavel Juráček jako postava k podpírání, jež by podepsala smlouvu 50%/50%, odporující jeho názoru na podíl vložené práce? Takhle nějak vznikla falešným výkladem dobových okolností zlá pomluva, že Milan Kundera donášel Státní bezpečnosti. Howgh! pk

 

Pavel Hájek Pavlu Kohoutovi - 20.11.2017

Vážený pane Kohoute, děkuji Vám za upřesňující zprávu a přeji Vám pěkné dny. Srdečně Pavel Hájek

 

 

Pavel Kohout Pavlu Hájkovi - 20.11.2017

Rádo se stalo. Doufám, že mi pošlete výsledek Vašeho zkoumání pro archiv. Zdraví pk

 

Pavel Hájek Pavlu Kohoutovi - 20.11.2017

 

Pěkně zdravím, ano, jistě. Vše zjištěné zakomponuji do předmluvy jednoho ze dvou svazků edice Dílo PJ, které se bude věnovat „mnichovské anabázi“. S přáním hezkých dní Pavel Hájek

 

 

Pavel Kohout Pavlu Hájkovi - 20.11.2017

 

V pořádku. Zakomponuji podstatné z našeho rozhovoru do doslovu k novému vydání své dvousvazkové autobiografie TO BYL MŮJ ŽIVOT??

 

 

Daňa Horáková Pavlu Kohoutovi - 20.11.2017

Pavle, odpovídám až teď, neb jsem se musela - s pomocí mých deníků - rozpomenout a pokusit se o rekonstrukci. Začnu od konce: pana Hájka jsem poznala před několika lety - když se začal zajímat o Juráčkovy „sebrané spisy“, k níž má přístup coby faktický strážce jeho pozůstalosti -, jako člověka nesmírně angažovaného, přímočarého a obdařeného pozoruhodnou trpělivostí a pečlivostí, pokud jde „práci s texty“. Takže si myslím, že Tě nechce ani „kriminalizovat“, ani „pomlouvat“ - nehledě na to, že je, snad už i samotným duchem svého pracoviště, vázán k objektivitě, komplexnímu vnímání textů a - k PRAVDĚ.  Pokud jde o „Faramu“: mám na vše, co se s ním a kolem něho dělo, podivně nepříjemné vzpomínky (počínaje eventuální spoluprácí s Pavlovou ex-manželkou Veronikou Schamoni).

Co vím jistě je, že Pavla Tvé úpravy jeho dramatizace popudily – ale to Ti napsal. Vím, že by navzdory všem obavám a strachům z STB své jméno (konečně zase jednou!!!)  „v titulcích“ rád viděl (v mém deníku jsem našla jeho typicky-cynickou zmínku o tom, že by mu „tahle řádka stála za hodinu výslechu“). Vím, že ho do posledního dne popouzela skutečnost, že nezná finální verzi, a později, když už byl v Praze, ho (i mne) udivovalo, že kromě zálohy nedostal žádné tantiémy, přestože se hra uváděla (o premiéře jsme se dozvěděli z novin).

A mne tenkrát, když jsem četla Tvůj životopis „Mein tolles Leben mit Hitler, Stalin und Havel“, překvapilo a zamrzelo, že jsi Juráčka neuvedl jako spoluautora hry „Das grosse Ahornbaumspiel“ (na str. 563 stojí jen Eliade. Že jsem Eliadeho knihu přeložila do češtiny a „Hru na javora“ do, souhlasím: poněkud kostrbaté, němčiny, a to „bezplatně“, považuji do dnes za samozřejmou službu oddané choti milovanému manželovi).  

V jádře si myslím, že by nejlepší bylo, kdyby pan Hájek vydal Juráčkovu „Hru na javora“ - a pak se (snad i s Tvojí pomocí?) našlo nějaké divadlo, které by uvedlo Juráčkův originál. Tím by se snad „vše" vyřešilo ... a vysvětlilo. A vůbec … Daňa

 

Pavel Kohout Daně Horákové – 20.11.2017

Drahá Daňo, ( to nezvyklé oslovení jsem přebral od Tebe ), souhlasím s Tebou, ale jedno nechápu. Korektní Eric Spiess mě ujistil, že smlouvu realizuje. Nemáš záznam o výši zálohy? Protože tantiémy byly podle klíče velmi malé.  A: Pavel přece mou verzi znal! Vždyť s ní polemizuje a jasně ji odmítá, tak jak jsem ho směl  jmenovat jako spoluautora? V naší smlouvě pak o spoluautorství nic nestojí, jen o použití, cituji: "Nutzung". Až teď jsem pochopil, že vám z toho vznikl problém, proč jsi mi to nikdy neřekla? Zkusím tu kauzu provětrat v dalším vydání své autobiografie "To byl můj život?", vyjde napřesrok a nebudu nic manipulovat, použiju bez úprav citace mailů. Jmenovec se líbil i mně, dokud mému jednání nedal nálepku "nečestné" Ta si žádá jasný důkaz, anebo omluvu, i když, jak víme, zůstane už právě spoluautoru Prohlášení Charty 77 neodlepitelná.  A proč opětovaně mluvíš o Pavlově "hře"? Ve smlouvě stojí a já jsem četl jen "scénář", takže nešlo ani o újmu konkurenční. Anebo on pak skutečně napsal hru? Tak proč jsi ji celých 27 let divadlům nenabídla, vždyť by Ti utrhala obě ruce? Ničemu nerozumím!! Mám Tě moc rád a doufám, že mě nemáš znovu moc nerada... pk

 

Daňa Horáková Pavlu Kohoutovi - 21.11.2017

 

Pavle, začnu odjinud: zmiňuješ reedici Tvého životopisu: Přestože nevím, do jaké míry budeš měnit původní text, prosím Tě tímto se vší vážností, abys naši mailovou korespondenci (a sice veškerou, i před touto aktuální, týkající se „causy Farama“) opominul a nikterak nezmiňoval - co jsem Ti psala, psala jsem soukromě a adresátem jsi byl výlučně Ty. Možná, že tuto prosbu pochopíš, když se rozpomeneš na mou zkušenost s Vaculíkovým "Českým snářem“…

A proč jsem Pavlovu "Hru na javora“ nikomu nenabídla sama (přestože jsem měla a mám agenta)? Nu, protože jsem Juráčka po jeho smrti „uzavřela“ a pokoušela se žít nový život - bez něho. Což se mi dařilo až do chvíle, kdy se jak TORST, tak KVH o Pavlovo dílo začaly zajímat a já zauvažovala o tom, napsat něco o Pavlových „německých letech“ - neb tato léta jsou více méně rozhodující životní fází TAKÉ pro mne. Ale coby „vdova z povolání“, jejímž životním obsahem je péče o manželův „odkaz“, jsem se nikdy nechápala. Nehledě na to, že disponovat jeho scénáři, dalšími texty či Faramou mohou výlučně Pavlovi dědicové, čili jeho děti. S přáním všeho dobrého, díkem a pozdravem Daňa

 

 

Pavel Kohout Daně Horákové – 21.11.2017

Daňo, byl jsem to já, kdo přesvědčil Vaculíka, že se musí připojit k Tvé obhajobě, když Tě Tví Hanseaté napadli jako údajnou donašečku. A nebyl jsem to já, kdo tuto lživou pseudokauzu vyvolal! Okrást kamaráda v oné situaci bych osobně držel za neobhajitelné a nevím, proč jsi to nechala narůst až sem. když stačilo říct, co říkáš teď - , že si na málo vzpomínáš... Já si vzpomínám moc dobře, protože jsem tehdy podporu nepotřeboval a šel do toho kvůli vám, byť jsem netušil, že to zhatí podíl tří agentur a dědiců. Zlé nařčení na sobě viset nenechám, ale slibuju, že vše, co budu považovat za nutné uveřejnit, budeš předtím číst. Teď Tě však poznovu prosím, abys mně vysvětlila onu záhadu, proč stále opakujete, že jsem zcizil něco z Pavlovy divadelní hry, když je klíč v tom, že šlo o zcela jiný žánr, tedy filmový scénář, jak potvrzuje ona písemná dohoda, a to taky vysvětluje, proč s tím Pavel tehdy souhlasil.  A dovedeš si představit zloděje, který ukradenou práci okradenému do knižního vydání připíše - a jeho žena to nechá dlouhá léta bez komentáře?? Ach, Daňo...! "S přáním všeho dobrého, s díkem a s pozdravem." Takypavel

 

Daňa Horáková Pavlu Kohoutovi - 23.11.2017

Ach, Pavle. vlastně už jsem nechtěla odpovídat. Ale po přečtení „dotyčných pasáží“ z Tvé knihy „Lesk cizího peří“, kterou jsem do včerejška neznala, jsem své rozhodnutí zkorigovala. Takže: Dílo někomu dedikovat není zdaleka totéž, jako uznat jeho spoluautorství. Nejen kvůli tantiémám. A pokud jde o Tvé tvrzení, že PJ nenapsal hru, tady první věta jeho textu: „Professor Farama kommt auf die leere Bühne...“. Nehledě na to, že už sám titul  „Velká hra na javora“ - jakož i text písně o javoru - si vymyslel PJ. Mimochodem: Které české vydání Eliadeho jsi vlastně četl? Jak víš, sepisuji momentálně své vzpomínky (psala jsem si, stejně jako PJ, diář) na Pavlova a posléze naše společná léta v Mnichově - a tak se nediv, že v nich také vystoupíš. A pro úplnost a na závěr: Vaculík k mé „obajobě“ neudělal nic, byli to jiní, kteří mimo jiné pak potvrdili, že nejsem „fízlačkou“. Daňa

 

Pavel Kohout Daně Horákové – 23.11.2017

Daňo, abychom z toho zbytečně nedali vyrůst konfliktu, a jelikož nás od těch událostí dělí dlouhý kus života, který oslabuje paměť (proto je mi líto, žes to neiniciovala mnohem dřív), mohu si tu hru přečíst? Já jsem totiž četl jen scénář, jak je to ostatně označeno v té smlouvě... Srdečně zdravím! Pk

 

Daňa Horáková Pavlu Kohoutovi - 23.11.2017

Jistě, až ji pan Hajek vydá. d.

 

 

Pavel Kohout Pavlu Hájkovi - 24.11.2017

Vážený pane Hájku, od paní Horákové jsem se dozvěděl, že máte Juráčkovu hru. Mohl bych ji shlédnout? Pracoval jsem tehdy se scénářem (jak to dokazuje i smlouva) a o hře nevím, jistě by nás to přivedlo blíž k vyjasnění té kauzy. Text vůbec nemusíte dávat z ruky, prolistoval bych jej před Vámi tam, kde jsme se potkali minule. Zdraví pavel kohout

 

 

Pavel Hájek Pavlu Kohoutovi - 24.11.2017

 

Vážený pane Kohoute, velice Vám děkuji za zprávu. Příslušný svazek z Díla Pavla Juráčka Vám předám, jakmile spatří světlo světa. Pevně doufám, že se tak stane v následujícím roce. S přáním pěkných dní Pavel Hájek

 

Pavel Kohout Pavlu Hájkovi – 24.11

Vážený pane Hájku, možná jste mi neporozuměl: Rád bych viděl onen text hry, z něhož vyvozujete, že jsem jej zcizil. Mám totiž oprávněnou pochybnost, že existuje, protože jsem četl jenom scénář, a na ten jsme uzavřeli s Pavlem onu smlouvu. Pokud Vám tedy jde o odkrytí pravdy, neměl byste mi odpírat spatřit klíčový důkaz, jelikož byste tím živil domněnku, že má být teprve pořízen, a "nečestně" jednáte Vy, když se snažíte zakrýt, že jste použil nespolehlivé informace. Máte-li totiž pravdu, chci se omluvit, což přece odpovídá smyslu Vaší investigace, nebo je snad jiný? V očekávání Vašich brzkých zpráv Vás zdraví pavel kohout 

 

Pauza týden.

 

Pavel Kohout Daně Horákové a Pavlu Hájkovi  - 1.12.2017

Milá Daňo, vážený pane Hájku, shodně jste před týdnem zahájili mlčení, ale tím se tahle nesmyslná kauza stala ještě naléhavější. Po tolika mých upozorněních, že se mýlíte, jste mohli sami objevit v dosavadních textech nezvratný důkaz, že v době naší smlouvy žádná jiná než moje hra na téma Farama neexistovala. Chtěli jste přece dojít k PRAVDĚ, jaks napsala, Daňo, v mailu z 20.11.2017 velkými písmeny, tak proč mně oba dva odmítáte ukázat hned teď předmět sporu, který by nás k ní rychle dovedl? Pokud totiž Juráčkova divadelní hra o Faramovi z roku 1981 neexistuje, je vaše PRAVDA mylná a nalezení té pravé pravdy by neměl bránit zrovna pracovník Knihovny Václava Havla! Ten roční odklad je u devadesátníka kalkulace s jeho "nedožitím", po němž by se už nemohl očistit. Snažím se to stihnout včas. - Za rychlou odpověď, abychom brzy dospěli ke konci, vám bude oběma vděčen pavel kohout.

 

Daňa Horáková Pavlu Kohoutovi - 2.12.2017

Milý Pavle, máš pravdu: Juráček napsal literární scénář. Ale Tvůj „Ahornbaumspiel“, který jsi dokončil „ 8.5.1981 um 12.55 Sommerzeit“ na Capri se od jeho dramatizace Mircea Eliadeho - jak už jsem několikrát zmínila -  příliš neliší. Navíc nejde o to, jak se ten či onen text označuje, nýbrž o obsah - a ten nepochybně zavazuje k více než dedikaci či Juráčkovov zamlčení jako v německém překladu Tvé autobiografie: k udání spoluautorství. Pokud jde o Tvou domněnku, že jsem s Pavlem Hájkem „shodně zahájila mlčení“ - tady jde očividně o omyl. Já se „nespolčuji“, jenom už nemám co dodat. A Tvé podezření, že kalkulujeme s „nedožitím“, je nedůstojné jak Tebe, tak pana Hájka (který jen dělá svou práci) a mne. Zdravím a přeji hezké Vánoce a a šťastný Nový rok. Daňa.

 

Pavel Kohout Daně Horákové - 3.12.2017

Milá Daňo, Tvůj poslední mail mě potěšil. Na rozdíl od Pavla Hájka, podle Tebe „faktického strážce Juráčkovy pozůstalosti“, ještě teď se chystajícího vydat hru Pavla Juráčka, kterou nikdy neviděl a neuvidí, jsi zjistila a potvrdila, že opravdu neexistovala. Čekám ještě na jeho poslední slovo, než Ti, jak jsem slíbil, pošlu text, který připojím k třetímu vydání své autobiografie. Jen Tě prosím, aby ses nestěhovala na pustý ostrov, než jej dočteš, protože by ses připravila o celkový happy-end podle Kohouta. Zdravím a přeji Ti ze srdce totéž. Pavel, ten třetí v naší hře na pravdu...

 

Pavel Kohout Pavlu Hájkovi - 4.12.2017

Vážený pane Hájku, stále mi dlužíte odpověď na poslední mail z 1. prosince. Kdy ji mohu čekat, abychom mohli náš mailový trialog uzavřít? S hezkým adventním pozdravem pavel kohout

 

Pavel Hájek Pavlu Kohoutovi - 4.12.2017

Vazeny pane Kohoute, Dekuji Vam za zpravu. Odpoved Vam zaslu, jakmile to bude jen trochu mozne. Vzhledem k casovemu vytizeni si myslim, ze se tak stane v prubehu jednoho dvou tydnu. S pranim peknych dni Pavel Hajek Sent from my BlackBerry® smartphone

 

Pavel Kohout Pavlu Hájkovi - 4.12.2017

Tedy pane Hájku, vy jste ze mne udělal černě na bílém podvodníka, který okradl přítele v nouzi o duševní i hmotný majetek, a já mám teď čekat, až si někdy uděláte čas, abyste odpověděl na jednoduchou otázku - zda jste na vlastní oči viděl Juráčkovu divadelní hru o Faramovi - když už teď sama paní Horáková potvrdila, že neexistovala? Myslíte to vážně, anebo si na tu stručnou odpověď čas přece jenom najdete? pk

 

Pavel Hájek Pavlu Kohoutovi - 4.12.2017

Vážený pane Kohoute, žádného podvodníka jsem z Vás neudělal. Ozvu se Vám. Hezké dny. Pavel Hájek

 

Pavel Kohout Pavlu Hájkovi - 4.12.2017

Nenapsal jste snad, že jsem jednal "nečestně"? A neplyne tohle přesvědčení ze všech bodů Vašeho úvodního, když ne obvinění, tak alespoň "podání"? Státní bezpečnost si kdysi myslela, že jsou literáti jako Havel či Kohout křehcí chlapci a snadná kořist. Pokud jste mě považoval za dědečka, mýlil jste se stejně. Ale teď už bez vytáčení: existuje ta hra, kterou jsem Juráčkovi vykradl, anebo ne? Na jedno slovo si snad čas uděláte? Pk

 

Pavel Hájek Pavlu Kohoutovi  - 4.12.2017

Vážený pane Kohoute, k Vašemu dotazu mohu říci jen to, že jsem se o žádné divadelní hře Pavla Juráčka nikdy nezmiňoval. S pozdravem Pavel Hájek

 

Pavel Kohout Pavlu Hájkovi – 5.11.2017

Vážený křestní jmenovče, tu hru však několikrát zmínila paní Horáková; nebyla to pro Vás, podle ní „faktického správce Juráčkovy pozůstalosti“, přímo povinnost hned ji upozornit, že o hře nic nevíte? Vy jste ale místo odpovědi na můj opakovaný dotaz vytrvale mlžil a ji nechal ve zbytečném omylu! Nemyslíte si, že by už bylo vhodné buď mně potvrdit, že i po všech vysvětleních trváte na mé nečestnosti dál, anebo se omluvit, abychom mohli pokračovat v normální diskusi? V očekávání Vašich brzkých zpráv Vás zdraví Pavel Kohout

 

Pavel Hájek Pavlu Kohoutovi - 5.12.2017

 

Vážený pane Kohouteděkuji Vám za zprávu. Ad hra: ač správce pozůstalosti PJ, nemohu mít přehled o všech materiálech, které PJ napsal. Ad Faramova paměť: výše uvedené na mých předchozích řádcích nic nemění. S přáním pěkných dní Pavel Hájek

 

 

Pavel Kohout Daně Horákové - 6.12.2017

 

Milá Daňo, poslední zprávu Pavla Hájka jsem pochopil tak, že na svém obvinění trvá, pročež v pokračování mailového „hledání PRAVDY“ ve věci ujednání s Pavlem Juráčkem z roku 1981 už nevidím smysl. Celý náš „trialog“ vyjde tedy pod názvem VELKÁ HRA NA PRAVDU v novém vydání autobiografie TO BYL MŮJ ŽIVOT?? v roce 2018. Zdravím a přeji i od Jeleny hodně štěstí, neboť, jak ráda říká, na Titaniku byli všichni zdraví. Tvůj Pavel Třetí

 

 

Pauza  deset měsíců

    

          Pavel Kohout Pavlu Hájkovi prostřednictvím časopisu HOST, podzim 2018

Tak, pane Hájku, publikoval jste svou verzi naší „kauzy Farama“ v časopise Host a zveřejnil tak příběh, který začal příznačně už první větou Vašeho prvního mailu, připomínám - „Vážený pane Kohoute… velmi jste mi pomohl!“ Chci věřit ženě Pavla Juráčka, že jste „člověk přímočarý a obdařený pozoruhodnou trpělivostí a pečlivostí, pokud jde o práci s texty“. Pak jste se v kauze Farama mýlil možná výjimečně, ale za to nezodpovědně, když jste se rozhodl mě křivě obvinit a přehlédl onen nezvratný důkaz, obsažený už v Ujednání s PJ, cituji: „Pavel Juráček vyslovuje svůj souhlas, že Pavel Kohout s použitím jeho scénáře FARAMOVA PAMĚŤ adaptoval Eliadeho knihu NA ULICI MANTUELASA pro jeviště pod názvem HRA NA JAVORA“. Proč jste mi tedy nepravdivě tvrdil, že si Juráčkovu hru přečtu ve Vaší edici jeho Díla, když jste ji nikdy nemohl vidět, protože, jak teď potvrdila sama paní Horáková, prostě neexistovala??

  •  
  • Administrátor vaší domény omezil funkčnost této stránky. V tento okamžik není možné přijímat ani posílat zprávy, pouze číst již doručené.
  • Pozor, máte přeplněnou schránku. Smažte si některé zprávy.
  • Někdo se k tomuto účtu přihlásil z . Pokud to nejste vy, změňte si prosím heslo.Schválit přístupZměnit heslo ›VEVVV            Cituji teď ze svého dopisu Pavlovi Juráčkovi z 22.5.1981, jenž našemu ujednání předcházel a je Vám znám: „Poté, co jsem srovnal originál s Tvou verzí, rozhodl jsem se použít Tvého svolení a přijmout některé z Tvých variací… ovšemže hru na javora“. A cituji ještě jednou z téhož listu: „Jak sis přál, ví o Tvé účasti jen Eric (nakladatel Spiess, poznámka PK) a má Jelena.“ A ještě citát z jiného dopisu, datovaného 18.7.1982, tedy o více než rok později: „Já jsem ho požádal), aby Tvůj podíl byl vyúčtován i vyplácen přímo Tobě; tím bys měl absolutní kontrolu.“

          Pavel Juráček shrnuje v dopise z léta 1982, datum neupřesněno, velmi podrobně, proč se mu moje hra nelíbí, ale bere to na vědomí jako odlišný autorský záměr a především: ani slovem mě neobviňuje z plagiátu!! Jak si to můžete dovolit Vy, když prokazujete tolik neznalostí, tehdejšími politickými poměry počínaje a dochovanými podklady konče?? Po celém našem mailování shrnuji doběh kauzy takto: 1. Vše, co jsem učinil, bylo s výslovným svolením Pavla Juráčka. 2. Že ho zmiňuji pouze dedikací, je výsledkem jeho výslovného zákazu uvést ho v jakékoli souvislostí se mnou. 3. Finance si PJ-měl vyřizovat sami s nakladatelstvím Baerenreiter, což snadno mohla jeho jazykově, zkušenostmi i energií vybavená žena. Že si na to Vaším prostřednictvím stěžuje - ačkoli jsme celou tu dobu byli v přátelském vztahu - po třiatřiceti letech, což daleko přesahuje promlčení úkladné vraždy.- ponechávám k posouzení publiku tohoto mailového trialogu, jehož zveřejnění jistě nebudete bránit, ctíte-li morální zákon - Budiž slyšena i druhá strana! Vás teď naposled žádám, abyste se mně omluvil. Pavel Kohout

 

Pavel Kohout Daně Horákové prostřednictvím časopisu HOST, podzim 2018

 

Milá Daňo, psalas, že pan Hájek „dělá jen svou práci“. Nikoli, pan Hájek mě rovnou odsoudil, že jsem „se k Pavlu Juráčkovi zachoval nečestně a přivlastnil si jeho práci.“ Poté, co teď zveřejnil svou verzi „kauzy Farama“ dlouhým textem v časopise HOST, nebudeš jistě bránit tomu, že tamtéž uveřejním bez úprav naši loňský mailový trialog, aby si čtenáři udělali názor sami.

 

Před mnoha lety jsi zažila krutou pomluvu, že jsi donášela estébákům. Pavel o tom píše v onom dopise z léta 1982: „Daňa několik dní plakala, chtěla se se mnou rozvést, aby mě Češi přestali litovat, a chtěla se odstěhovat na nějaký pustý ostrov…“ Mně už dávno slzy vyschly, ale cítím teď dvojité zklamání: 1. Ty ses mi vzdor našemu velmi přátelskému a mnohokrát prověřenému vztahu za celou třetinu století nestačila svěřit, že máš „na vše, co se s ním (Faramou - poznámka PK) a kolem něho dělo podivně nepříjemné vzpomínky“. Nicméně jsi se svěřila panu Hájkovi, který, tím posílen, mně upřel čest.

 

         Zmínil jsem, že mi to připomíná kauzu Kundera. Toho podobně přímočarý mladý muž obvinil jako udavače protirežimního odbojáře, ačkoliv jako člen studentské samosprávy hlásil přítomnost neznámé osoby na koleji proto, že tak obvykle „vrchnost“ kontrolovala činnost studentské samosprávy. Ze mě se pokusil Pavel Hájek učinit okrádače kolegy v nouzi což mi přijde ještě horší. Bránil jsem Tě tenkrát stejně vehementně jako Kunderu i v zahraničních médiích a přispěl tím k Tvému očistění. Těžko chápu, proč ses teď nechovala podobně, neboť by se tahle trapná kauza vůbec nerozjela.

          Vždycky jsem si Tě, Daňo, vážil. Patřila jsi v těch blbých letech ke špičkovým ženám disentu a já jsem obdivoval, jak přitom nepřestáváš být „dáma“. Moc jsi mi pomohla, když jsi mně po Chartě a před naším násilném vystěhování z hradčanského bytu pomáhala tajně odvážet naše rozepsané práce na Sázavu. Z téhož důvodu taky bezejmenně (!) jsi otitulkovala pro německy mluvící televize filmový záznam bytového divadla Play Makbeth. Jelenu i mně dojala Tvá péče o Pavla Juráčka v Mnichově, kde se neznalý řeči cítil jako čerstvě odchycený tygr v kleci. Považuji za mimořádný výkon, že Tě Hamburk zvolil svou senátorkou. A rád Tě mám pořád. To všecko výslovně zdůrazňuji proto, že jsem se rozhodl dotyčný trialog nepřidat k novému vydání své autobiografie TO BYL MŮJ ŽIVOT??, což měl být výstřel před příď všem povrchním soudcům komplikovaných životů jako jsou naše, aniž by se, sice vzdělaní, ale dosud nezralí a neznalí, vážně pokusili solidně je prozkoumat! Teď, když Pavel Hájek své investigativní domněnky uveřejnil, cítím se být zbaven ohledů; zasílám téměř rok starý a neupravený záznam celé mailové korespondence ke „kauze FARAMA“ redakci téhož listu a vyvěsím jej na webu www.pavel-kohout.com.

         A na závěr: Když v roce 1989, jak s oblibou recituji Nerudu, „čas oponou trhnul a změněn svět“, byl příběh natolik zasut dalšími ději, že jsem k otištění hry VELKÁ HRA NA JAVORA ve svazku LESK CIZÍHO PEŘÍ sice přidal věnování Pavlovi Juráčkovi, ale případ v doslovu pořádně neobjasnil. Stane se to tedy teď vyvěšením na mou „vepsajt“ tohoto „dramailu“, (můj další novotvar po „memoárománu“) se třemi různými Pavly a jednou obdivu hodnou ženou, která už má právo zapomínat.