Z ONOHO SVĚTA XXVIII.
pro 28. číslo měsíčníku Reportér v prosinci 2016
Z ONOHO SVĚTA XXVII.
pro 27. číslo měsíčníku Reportér v listopadu 2016
Z ONOHO SVĚTA XXVI.
pro 26. číslo měsíčníku Reportér v říjnu 2016
Z ONOHO SVĚTA XXV.
pro 25. číslo měsíčníku Reportér v září 2016
Z ONOHO SVĚTA XXIV.
pro 24. číslo měsíčníku Reportér v srpnu 2016
Z ONOHO SVĚTA XXIII.
pro 23. číslo měsíčníku Reportér v červenci 2016
Z ONOHO SVĚTA XXII.
pro 22. číslo měsíčníku Reportér v červnu 2016
Z ONOHO SVĚTA XXI.
pro 21. číslo měsíčníku Reportér v kvěnu 2016
Z ONOHO SVĚTA XX.
pro 20. číslo měsíčníku Reportér v dubnu 2016
Z ONOHO SVĚTA XIX.
pro 19. číslo měsíčníku Reportér v březnu 2016
Z ONOHO SVĚTA XVIII.
pro 18. číslo měsíčníku Reportér v únoru 2016
Z ONOHO SVĚTA XVII.
pro 17. číslo měsíčníku Reportér v lednu 2016
Z ONOHO SVĚTA XVI.
pro 16. číslo měsíčníku Reportér v prosinci 2015
Z ONOHO SVĚTA XV.
pro 15. číslo měsíčníku Reportér v listopadu 2015
Z ONOHO SVĚTA XIV.
pro 14. číslo měsíčníku Reportér v říjnu 2015
Z ONOHO SVĚTA XIII.
pro 13. číslo měsíčníku Reportér v září 2015
Z ONOHO SVĚTA XII.
pro 12. číslo měsíčníku Reportér v srpnu 2015
Z ONOHO SVĚTA XI.
pro 11. číslo měsíčníku Reportér v červeci 2015
Z ONOHO SVĚTA X.
pro 10. číslo měsíčníku Reportér v červnu 2015
Z ONOHO SVĚTA IX.
pro 9. číslo měsíčníku Reportér v květnu 2015
Z ONOHO SVĚTA VIII.
pro 8. číslo měsíčníku Reportér v dubnu 2015
Z ONOHO SVĚTA VII.
pro 7. číslo měsíčníku Reportér v březnu 2015
Z ONOHO SVĚTA VI.
pro 6. číslo měsíčníku Reportér v únoru 2015
Z ONOHO SVĚTA V.
pro 5. číslo měsíčníku Reportér v lednu 2015
Z ONOHO SVĚTA IV.
pro 4. číslo měsíčníku Reportér v prosinci 2014
Z ONOHO SVĚTA III.
pro 3. číslo měsíčníku Reportér v listopadu 2014
Z ONOHO SVĚTA II.
pro 2. číslo měsíčníku Reportér v říjnu 2014
Z ONOHO SVĚTA I.
pro 1. číslo měsíčníku Reportér v září 2014

Z ONOHO SVĚTA IV.

pro 4. číslo měsíčníku Reportér v prosinci 2014

Advent 1931, Oświecim. Nezvyklá zimní bouře. Mohutný pes Baryk vyděšený blesky proskočí skleněnými dveřmi. Tříletý Pavlík ho má za čerta a hrozně pláče. Hned po válce sem jako student nevěřícně přijede a najde tu peklo zvané Auschwitz. Ve vilce, kde otec zastupoval pro jižní Polsko firmu Auto Praga, sídlil ďábel v lidské podobě – zástupce velitele vyhlazovacího tábora. Místo slz – šok a memento pro celý život!

Štědrý den 1937, Praha. Snímek pořídil asi tatínek Otomar, ředitel Pražských veletrhů. Babička, maminka, strýc, dvě tety a dítka, s výrazem vhodným do alba pro potomky. Jen Pavlík vypadá jako blázen. Po letech otcovy nezaměstnanosti našel pod stromečkem vytoužené loutkové divadélko, po roce dětských nemocí je zdráv, a před zlými Němci ho chrání skvělá armáda i sladká Francie a hrdý Albion.

Štědrý den 1942, Praha. Západ neochránil, Němci přišli. Při válečné večeří chybí Pavlíkův mentor, pravoslavný kněz Vladimír Petřek, který první četl jeho veršíky a vnukl mu víru ve vítězství Rudé armády. Byl v září popraven, neboť ve svém chrámu ukryl a živil vojáky, kteří provedli vrcholný čin evropského odboje: zabili mordýře Heydricha. Mlčení mučeného zachránilo život pomahačům, k nimž patřili rodiče. I za něho, a aby Němci nepřišli zas, stane se hoch po válce komunistou.

Štědrý den 1947, Glasgow. Dismanův soubor tančí a zpívá na radnici, když cestou projel ruinami Německa i těžce poničenou Anglií. Mladý poeta se diví, když starosta v řeči slibuje Němcům místo věčného prokletí školu demokracie. Čech netuší, že jim bude za dvacet let závidět a dalších dvacet chodit do té školy sám.   

Advent 1950, Praha. Básník se žení na Stalinovy narozeniny s dívkou Alenou. Za trest mu do roka jako Pyšná princezna odejde s princem. 

Štědrý den 1952, Karlovy Vary. Znovu ženatý vojín kulometné roty, který denně vymetá pláštěm bahno dostižiště, je coby básník pozván k vánoční oslavě do ubytovny důstojníků, kdysi grandhotelu Pupp, nyní Moskva. Vodka teče na kuráž, ježto se proslýchá, že útoku Američanů má předejít náš mírový protiútok k Rýnu. 

Advent 1956, Praha. Mladík je zdrcen. Jeho idol Stalin byl nástupcem Chruščovem prohlášen za zločince. Nejeden komunista z pocitu viny ukončí život. Tisíce se utvrzují v bludu, když jim stranictví zabezpečuje dobré živobytí. Desetitisíce si vyčítají, že se v dobré víře stali pomocníky katů. Dle deníku si dramatik s režisérem Pistoriusem vánočně slíbí, že v té straně zůstanou, aby to napravili. Rodí se hnutí, jež povede k pokusu obrody zvanému Pražské jaro.

Štědrý den 1963, Praha. Po otci zemřela i matka, za níž chodil denně do nemocnice ze zkoušek svého Švejka v Divadle čs. armády na Vinohradech. Svíčky zapálí na třech stromcích: s odcházející Marií, s druhou ženou Annou i dětmi Ondřejem, Kateřinou a Terezou, od nichž v touze po volnosti odešel sám, a s přicházející Jelenou, která už nikdy neodejde.

Štědrý den 1968, Karlovy Vary, grandhotel už zas Pupp. Místo Němců obsadili zem Rusové. Nevěda, budou-li obrodáři, obvinění v sovětské Bílé knize ze zrady socialismu i míru, zavřeni nebo rovnou zastřeleni, píše dramatik horečně první prózu, jakousi občanskou závěť Z deníku kontrarevolucionáře. Za rok bude vyloučen ze strany jako jeden z úhlavních nepřátel vlasti, jenž musí být umlčen jako občan i jako umělec.

Advent 1970, Karlovy Vary, grandhotel už zas Moskva. Jelena Mašínová objedná u Národního výboru na své jméno svatbu o Silvestru. Stb se dozví a čeká na všech příjezdech, aby sem nevpustila údajné svědky Dubčeka a Smrkovského. Požádáni byli však herci Jiří Adamíra a Jiřina Bohdalová. Hotelový personál se bojí přát páru stálých hostů štěstí, tak pouští na zem talíře.

Štědrý den 1977 Praha. Spříseženci začali sbírat podpisy k Prohlášení Charty 77, když uhádli, že estébáci budou do Nového roku slavit. Zakázaní autoři Havel, Klíma, Kliment, Kohout a Vaculík tradičně zapálí na Vyšehradě svíčky velikánům. Zakázaný filosof Kosík čte u hrobu Máchy jeho text o svobodě. Pak konzumují v Klášterní vinárně na Národní třídě šneky. Umělci ´šedé zóny´ k nim vysílají povzbudivé pohledy, netušíce, že je už za měsíc odsoudí podpisem Anticharty.

Štědrý den 1979, Brixen. Dvojice byla v říjnu při návratu z povolené pracovní cesty násilně odsunuta zpět do Rakouska a zbavena čs. občanství. Nemá byt a napadne ji prožít Vánoce tam, kde vyhnaný Havlíček. Netuší, že tak dávno činí lidé ze všech emigračních vln. Někdejší komunista zažije projevy nevole pro změnu za zradu demokracie. 

Štědrý den 1989, Vídeň. Bez stromku při sektu telefony s přáteli doma v úžasu,  že se totalita zhroutila bez krve. Budoucí prezident nabízí dávnému spojenci křeslo správce kultury, ale ten se ptá, chce-li, aby pamětníci recitovali před úřadem ministrovu rannou poezii. Havel tedy nabídne funkci velvyslance v Rakousku. Navržený vysvětlí, že člověk, který se osudně zmýlil a dožil šťastně nápravy, cítí nutnost občanského pokání.

Advent 2014, Vídeň. Dvojice si sem z Prahy vyjela užít snad nejhezčích  evropských předvánoc, v penzionu pod svými někdejšímu okny. U boudy Lions jako desítky let předtím pilně pijí punč na dobročinné účely. Jelikož se dávno rozhodli, že dárky jsou mor, soucitně hledí na říčné davy kupujících. Šestaosmdesátiletý přitom zvažuje, čím je stále spojen s bláznivým Pavlíkem. Život ho vyléčil z nadšené unáhlenosti, ale souhrn dramatických dějů korunovaný zmizením hraničních závor o to víc posílil jeho věčný optimismus. Je si jist, že svět se od dob dětství zásadně zlepšil. Tím větší však cítí obavu, že by se i potomci mohli tragicky zmýlit, kdyby demokracii nebránili. Sotva by dostali znovu tak zázračnou šanci jako všichni, kdo se právě vánočně hemží kolem podobných stánků v celé Evropě. Jejich svět by spíš skončil jako filmová Planeta opic.

Go back